VOD - STANDARD PLEMENE


ZEMĚ PŮVODU: Německo.

POUŽITÍ: všestranný lovecky upotřebitelný pes (ohař).

KLASIFIKACE FCI: Skupina 7 Ohaři.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: O vzniku výmarských ohařů panují četné teorie. Jisté je jen to, že výmarští ohaři, kteří tehdy ještě vedli hodně krve takzvaných vodicích psů, byli chováni již v první třetině 19. století na výmarském dvoře.
V polovině století (tedy před počátkem čistokrevného chovu) spočíval chov psů téměř výhradně v rukou myslivců z povolání a lesníků ve středním Německu – především v okolí Výmaru a v Duryňsku, kteří chovali psi většinou jen na základě jejich výkonnosti. Když dny takzvaných vodicích psů skončily, křížili tito myslivci a lesníci své psy také s křepeláky a chovali dále tyto křížence. Zhruba od roku 1890 bylo toto plemeno chováno plánovitě a vedeno v plemenné knize. Vedle krátkosrstého výmarského ohaře se již před přelomem století začala vyskytovat také dlouhosrstá varieta, i když zpočátku jen ojediněle.  Výmarský ohař byl od počátku vedení v plemenné knize chován čistokrevně, tedy v podstatě bez vkřižování jiných plemen, především pointerů.  Díky tomu je výmarský ohař pravděpodobně nejstarším německým plemenem ohařů, které se chová již zhruba 100 let čistokrevně.

CELKOVÝ VZHLED: Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes. Účelný pracovní typ, krásného vzhledu, šlachovitý, se silným osvalením. Samčí popřípadě samičí typ musí být výrazně odlišeny.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
• Délka trupu ke kohoutkové výšce zhruba 12 : 11.
• Délkové proporce hlavy: délka tlamy od špičky čenichu až k počátku čela poněkud přesahuje délku mozkovny od počátku čela k týlnímu hrbolu.
• Hrudní končetiny: vzdálenost loktů od středu nadprstí a od loktů od kohoutku je přibližně stejná.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): Všestranný, lehce ovladatelný, povahově pevný a náruživý lovecky upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoliv však nadměrného temperamentu. Nos pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou a dravou zvěř; také ostražitý, ale nikdy agresivní. Spolehlivý ve vystavování a v práci ve vodě. Pozoruhodný sklon k práci po ráně.

HLAVA:

MOZKOVNA:

Lebka: V harmonickém poměru k výšce a lebce obličejové části hlavy. u psů širší než u fen, ale u obou je šíře mozkovny mezi ušima v dobrém poměru k celkové délce hlavy. Uprostřed čela prohlubeň. Týlní hrbol lehce až mírně vystupující. Za očima dobře patrný jařmový oblouk.

Stop: odsazení čela mimořádně malé.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: velká, přesahující přes dolní čelist. Tmavě masově zbarvená, směrem dozadu pozvolna přecházející v šedou.
Tlama: dlouhá a zejména u psů silná, z profilu působí téměř hranatě. Hlava v oblasti špičáků a trháků přibližně stejné šířky. Hřbet nosu rovný, často poněkud klenutý, nikdy nesmí být prohnutý směrem dolů.
Pysky: mírně převislé; okraje pysků stejně jako patro masově zbarvené. Malý koutek.
Čelisti / zuby: Čelisti silné. Chrup úplný, pravidelný a silný. Řezáky se navzájem dotýkají (nůžkový skus).
Líce: svalnaté a zřetelně vyznačené. »Suchá hlava«.
Oči: Jantarově zbarvené, tmavé až světlé, inteligentního výrazu. Ve štěněčím věku blankytně modré. Kulaté, nepatrně šikmo uložené. Oční víčka dobře přiléhající.
Visící uši: široké a poměrně dlouhé, dosahující zhruba ke koutku tlamy. Vysoko nasazené, v nasazení úzké, na konci špičatě zaoblené. V pozornosti lehce dopředu natočené, se záhybem.

KRK: Ušlechtile působící a nesený, horní linie klenutá. Svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký, suchý. K plecím se rozšiřuje a ladně přechází do hřbetní a hrudní linie.

TRUP:
Horní linie z profilu: Od klenuté linie krku přes dobře vyjádřený kohoutek přechází horní linie harmonicky v relativně dlouhý, pevný hřbet.
Kohoutek: dobře vyjádřen.
Hřbet: pevný a svalnatý, bez pronesení. Vzadu není přestavěn. Poněkud delší hřbet není vadou, protože jde o charakteristický znak plemene.
Záď: pánev dlouhá a přiměřeně šikmo postavená.
Hruď: silná, ale ne přehnaně široká; s dostatečnou hloubkou – dosahuje téměř až k lokti – a s dostatečnou délkou. Hrudník dobrého klenutí, aniž by působil sudovitým dojmem, s dlouhými žebry, předhrudí dobře vyjádřené.
Dolní linie z profilu a břicho: Lehce stoupající, břicho ale není vtažené.

OCAS: Nasazení ocasu poněkud níž pod linií hřbetu než u jiných srovnatelných plemen. Ocas silný a dobře osrstěný. V klidu volně visí; při vzbuzené pozornosti psa a při práci nesen vodorovně, nebo také výš.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Běhy »vysoké«, šlachovité, rovné a rovnoběžné; nejsou postaveny široce.
Plece: Dlouhé a šikmé. Dobře přiléhající. Silně osvalené. Dobré zaúhlení lopatky v ramenním kloubu.
Nadloktí: šikmo postavené, dostatečně dlouhé a silné.
Loket: volný a rovnoběžně uložený. Není vytočen ven ani vtočen dovnitř.
Předloktí: dlouhé, rovně postavené.
Zápěstí: silné, pevné.
Přední nadprstí: šlachovité, lehce šikmo postavené.
Tlapy hrudních končetin: Silné. Postavené rovně ke středu těla. Prsty těsně sevřené a dobře klenuté. Delší prostřední prsty jsou typickým znakem plemene, a proto nejsou vadou. Drápy světle až tmavě šedé. Polštářky tlap dobře pigmentované, tvrdé a odolné.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Běhy »vysoké«, šlachovité respektive dobře osvalené. Rovnoběžně postavené, nejsou vytočeny ven ani vtočeny dovnitř.
Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
Kolenní klouby: silné a pevné.
Lýtka: dlouhá, šlachy výrazně vystupující.
Hlezno: silné a pevné.
Nárt: šlachovitý, téměř kolmo postavený.
Tlapy pánevních končetin: silné, kompaktní a bez paspárků. Jinak jako tlapy hrudních končetin.

CHODY: Průběh všech chodů prostorný a plynulý. Pánevní a hrudní končetiny rovnoběžně se pohybující. Cval je dlouhý a plochý. V klusu zůstává hřbet rovný. Mimochod je nežádoucí.

KŮŽE: Silná. Dobře přiléhající, ale nepřiléhá příliš těsně.

OSRSTĚNÍ

SRST: Měkká, dlouhá krycí srst s podsadou nebo bez ní. Hladká nebo lehce zvlněná. Srst v nasazení uší lehce přepadající. Na špičkách visících uší je přípustná sametová srst. Délka srsti po stranách 3 – 5 cm, na spodní straně krku, na předhrudí a na břiše většinou trochu delší. Dobré praporce a kalhoty, avšak směrem dolů kratší. Ocas s dobrou vlajkou. Prostor mezi prsty osrstěný. Osrstění hlavy méně dlouhé. Osrstění podobné patrové srsti se středně dlouhou a dobře přiléhající krycí srstí, hustou podsadou a středně vyvinutými praporci a kalhotami se někdy vyskytuje u psů se smíšenými geny.

BARVA: Stříbrná, srnčí hněď nebo myší šedá a přechody mezi těmito barevnými tóny. Hlava a uši většinou trochu světlejší. Bílé odznaky jsou přípustné jen v malém rozsahu na hrudi a na prstech. V některých případech je na středu hřbetu více nebo méně dobře vyjádřený tmavý »úhoří pruh«. Psi s vysloveně červenožlutým »pálením« mohou obdržet nanejvýš známku »dobrý«. Hnědé pálení je těžká vada.

VELIKOST A HMOTNOST :
Kohoutková výška:     

Psi: 59 až 70 cm (ideální míry: 62 - 67 cm),

Feny: 57 až 65 cm (ideální míry: 59 - 63 cm).

Hmotnost: 

Psi: cca 30 až 40 kg                                  

 Feny: cca 25 až 35 kg
 

ŘEŠENÍ: 1. výmarský ohař, 2. maďarský ohař, 3. německý krátkosrstý ohař, 4. pointer

 

počítadlo.abz.cz